Vzhľad:
Ohledně toho kolik mu je by se několik lidí možná názorově porvalo. Někomu často přijde mladší, než je, či naopak starší, což je však více méně jediná "vláštnost" jeho vzhledu. Vypadá naprosto průměrně, rozhodně je to ten typ, co s davem doslova splyne. Vysoký je něco kolem 180 centimetrů. Co se postavy týče, oproti výšce je spíš hubenější bez výrazného osvalení. Zastihnete-li ho bez trika, možná uvidíte několik drobných jizviček a modřinek, které by dost možná mohly pocházet od špatného vpichu jehly. Jizvičky jsou podobné těm, co má každý průměrný puberťák s lakovanou patkou přes oko. Polodlouhé hnědé vlasy nosí sčesané na patku tak, jako pravý angličan. Tak či onak, patka není tak dlouhá, aby zasahovala do jeho hnědého pohledu. Nos má o něco větší a zakřivený dolu, ale zas tak strašné to zas není. Pobledlou pleť někoho, kdo příliš nechodí ven už doplňují pouze vybledlé sem tam popraskané růžové rty. Dole logicky nosí klasickou dozorčí uniformu, která je na zdejší poměry až příliš upravená. Pokud se ovšem rozhodně tento "stejnokroj"odložit, vymění ho za běžné košile, tmavé kalhoty a pohodlné boty. Styl oblékání by se dal přirovnat k tomu, co se nosilo v padesátých letech.
▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Povaha:
Proč jsou psychiatři úspěšní? Protože mají sami o kolečko víc. On tohle tvrzení pozvedl na zcela novou úroveň. Je dost nepředvídatelný, protože nálada je divočejší, než horská dráha i přesto, že se vlastně stále chová stejně. Paradox? Vlastně ani ne tak docela. K pacientům přistupuje s úsměvem a mnohdy neskrytým zájmem o jejich činnost. Bohužel pro dotyčného je to to nejhorší, co může být, protože jeho pomoc je nezřídka horší, než ignorace ať už kvůli tomu, jak dokáže být otravný, nebo kvůli sadomasochistickým sklonům a psychopatickým výkyvům, které v něm probouzí věděcký zápal. Zápal, jež mu radí zkoumat pacientovo soukromí ještě víc... jeho nitro. Doslova. To neplatí pouze u podřízených - samozřejmě má sadistické sklony vůči absolutně každému. Není divu, že mu někdy přidávají do vínku titul "novodobý doktor Mengele". Další jeho užitečnou vlastností je, že během lhaní se dokáže skvěle kontrolovat. Žádné pocení, žádný zvýšený tep. Přetvářka by prostě mohla být jeho matka. Ohledně vztahů, táhne ho to za oběma pohlavími, avšak láska neznamená nic, jenom slovo. Fyzické uspokojení nalézá v bolesti své, či ostatních, tak dvakrát po tělesnu neprahne. Flirtuje (jestli se to tak dá nazvat) výhradně pro to, aby si zkrátil dlouhou chvíli a hlavně tak, aby to dotyčného pokud možno urazilo. Posledním věc, co stojí za to je jeho ďábelský smích. Nikdo v okruhu mnoha kilometrů nemá tak dobrý zlý smích, jako on. I kdyby ano, tak prostě ne. Není vyloženě bojový typ, protože jeho síla není dvakrát velká - hlavní devizou je rychlost, díky které uhne kdečemu, no i tak mu to, co má většinou stačí na spacifikování pacienta. Nosí s sebou dvě nebo tri injekce s omamnými látkami a jako správný psychopat nevyjde před práh bez pěkně dlouhé lovecké mačety se kterou zvládá obratně manipulovat.
▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Proč jsou psychiatři úspěšní? Protože mají sami o kolečko víc. On tohle tvrzení pozvedl na zcela novou úroveň. Je dost nepředvídatelný, protože nálada je divočejší, než horská dráha i přesto, že se vlastně stále chová stejně. Paradox? Vlastně ani ne tak docela. K pacientům přistupuje s úsměvem a mnohdy neskrytým zájmem o jejich činnost. Bohužel pro dotyčného je to to nejhorší, co může být, protože jeho pomoc je nezřídka horší, než ignorace ať už kvůli tomu, jak dokáže být otravný, nebo kvůli sadomasochistickým sklonům a psychopatickým výkyvům, které v něm probouzí věděcký zápal. Zápal, jež mu radí zkoumat pacientovo soukromí ještě víc... jeho nitro. Doslova. To neplatí pouze u podřízených - samozřejmě má sadistické sklony vůči absolutně každému. Není divu, že mu někdy přidávají do vínku titul "novodobý doktor Mengele". Další jeho užitečnou vlastností je, že během lhaní se dokáže skvěle kontrolovat. Žádné pocení, žádný zvýšený tep. Přetvářka by prostě mohla být jeho matka. Ohledně vztahů, táhne ho to za oběma pohlavími, avšak láska neznamená nic, jenom slovo. Fyzické uspokojení nalézá v bolesti své, či ostatních, tak dvakrát po tělesnu neprahne. Flirtuje (jestli se to tak dá nazvat) výhradně pro to, aby si zkrátil dlouhou chvíli a hlavně tak, aby to dotyčného pokud možno urazilo. Posledním věc, co stojí za to je jeho ďábelský smích. Nikdo v okruhu mnoha kilometrů nemá tak dobrý zlý smích, jako on. I kdyby ano, tak prostě ne. Není vyloženě bojový typ, protože jeho síla není dvakrát velká - hlavní devizou je rychlost, díky které uhne kdečemu, no i tak mu to, co má většinou stačí na spacifikování pacienta. Nosí s sebou dvě nebo tri injekce s omamnými látkami a jako správný psychopat nevyjde před práh bez pěkně dlouhé lovecké mačety se kterou zvládá obratně manipulovat.
▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
História:
Narodil se do bohaté rodiny v Nottinghamu. Vyrůstal spíše se služebnictvem, které mu cpalo pod nos vše, co jim jeho táta nařídil. Otec coby majitel právnické firmy samozřejmě neměl času nazbyt a matka utekla před zodpovědností pár měsíců poté, co se jí narodil syn. On si absenci mateřské ani otcovské lásky nikdy nebral osobně, zábavu si vždy našel. Už jako malý projevil zájem o anatomii - misto hraní si s autíčky chytal mouchy a ostatní hmyz do flašek a sledoval, co se stane, když tomu odtrhne křídlo a tamtomu rovnou celé tělo. Svá pozorování si později i začal zapisovat - psát se naučil zhruba v pěti. I přes ty nebohé hmyzí pohřby tedy vykazoval jisté projevy inteligence. Tak jako většina rodičů ho táta hnal za každou špatnou známku a počítal s tím, že jednou bude jeho syn stejně bezcitná bohatá svině, jako je on. A dařilo se. Měl s tátou opravdu dobrý vztah už jen kvůli studijnímu zápalu a snem, jež ho hnal za doktorátem. Škola pro něj byla absolutně vším. Jak rostl, zvědavost rostla s tím. Každý drobný hlodavec mu pod rukou mizel rychleji, než bezdomovci lahváč s pivem. Nehnala ho jen touha vidět, jak fungují orgány bytosti, ale především její chování. Absolutně ho fascinovalo, co vše dokáže zvíře udělat, když se bojí a když ví, že jde o život. Několikrát se pokusil i o útok na své vrstevníky, ale ze všech těch pokusů byl úspěšný jen hod sirkou do kapuce. Tehdy ho před ztrátou budoucnosti zachránili pouze otcovo peníze, které zavřeli tlamu policii i učitelce. Po střední měl jasnou cestu - šel si na univerzitu pro doktorát z psychiatrie. Ačkoli chodil i na přednášky z anatomie, nikdo ho k praxi nepustil a tak tento skrytý zájem zůstal pouze milým koníčkem. Doteď příliš nechápe, proč ho nechtěli pustit k pitvě. Se skalpelem to přeci umí dobře, tak proč ne? Přes veškeré psychické vady (nebo možná díky nim) prošel školou s výbornými výsledky a dokonce v rekordním čase. Spolu se svým novým titulem se vrátil opět do Nottinghamu, kde začal vykonávat to, co si vždy přál. Zkoumal psychiku nemocných a ještě ukojil zvědavost. Inu... přeci jen ne všechnu zvědavost. Otec cestoval neznámo kam více, než dříve, ale kam? Všechny výmluvy smetla voda až po pár letech. Otec ho vzal Dolu. Ukázal, jak tráví volný čas. Bena představení neskutečně uchvátilo. Otce div nehodil lvům za to, že se nepřiznal dřív. Tolik krve a emocí na jednom místě? Dokonalý prostor pro jeho studium. Hned při první návštěvě se zpět do Nottinghamu a své ordinace nevrátil. Domluvil si v léčebně práci dozorce, která mu umožňuje pohled za zdi arény. Mezi zdmi zdejšího zařízení je víc u vytržení, než Alenka v Říši divů.
Narodil se do bohaté rodiny v Nottinghamu. Vyrůstal spíše se služebnictvem, které mu cpalo pod nos vše, co jim jeho táta nařídil. Otec coby majitel právnické firmy samozřejmě neměl času nazbyt a matka utekla před zodpovědností pár měsíců poté, co se jí narodil syn. On si absenci mateřské ani otcovské lásky nikdy nebral osobně, zábavu si vždy našel. Už jako malý projevil zájem o anatomii - misto hraní si s autíčky chytal mouchy a ostatní hmyz do flašek a sledoval, co se stane, když tomu odtrhne křídlo a tamtomu rovnou celé tělo. Svá pozorování si později i začal zapisovat - psát se naučil zhruba v pěti. I přes ty nebohé hmyzí pohřby tedy vykazoval jisté projevy inteligence. Tak jako většina rodičů ho táta hnal za každou špatnou známku a počítal s tím, že jednou bude jeho syn stejně bezcitná bohatá svině, jako je on. A dařilo se. Měl s tátou opravdu dobrý vztah už jen kvůli studijnímu zápalu a snem, jež ho hnal za doktorátem. Škola pro něj byla absolutně vším. Jak rostl, zvědavost rostla s tím. Každý drobný hlodavec mu pod rukou mizel rychleji, než bezdomovci lahváč s pivem. Nehnala ho jen touha vidět, jak fungují orgány bytosti, ale především její chování. Absolutně ho fascinovalo, co vše dokáže zvíře udělat, když se bojí a když ví, že jde o život. Několikrát se pokusil i o útok na své vrstevníky, ale ze všech těch pokusů byl úspěšný jen hod sirkou do kapuce. Tehdy ho před ztrátou budoucnosti zachránili pouze otcovo peníze, které zavřeli tlamu policii i učitelce. Po střední měl jasnou cestu - šel si na univerzitu pro doktorát z psychiatrie. Ačkoli chodil i na přednášky z anatomie, nikdo ho k praxi nepustil a tak tento skrytý zájem zůstal pouze milým koníčkem. Doteď příliš nechápe, proč ho nechtěli pustit k pitvě. Se skalpelem to přeci umí dobře, tak proč ne? Přes veškeré psychické vady (nebo možná díky nim) prošel školou s výbornými výsledky a dokonce v rekordním čase. Spolu se svým novým titulem se vrátil opět do Nottinghamu, kde začal vykonávat to, co si vždy přál. Zkoumal psychiku nemocných a ještě ukojil zvědavost. Inu... přeci jen ne všechnu zvědavost. Otec cestoval neznámo kam více, než dříve, ale kam? Všechny výmluvy smetla voda až po pár letech. Otec ho vzal Dolu. Ukázal, jak tráví volný čas. Bena představení neskutečně uchvátilo. Otce div nehodil lvům za to, že se nepřiznal dřív. Tolik krve a emocí na jednom místě? Dokonalý prostor pro jeho studium. Hned při první návštěvě se zpět do Nottinghamu a své ordinace nevrátil. Domluvil si v léčebně práci dozorce, která mu umožňuje pohled za zdi arény. Mezi zdmi zdejšího zařízení je víc u vytržení, než Alenka v Říši divů.